Concrete angel - Twisted Reality (3.)

22. prosince 2007 v 19:56 | pajjullinka |  Concrete angel
Gerard´s POV
"Nic tam není," řekl mi znovu naplno ošetřovatel. Chtěl jsem mu tu jeho zasranou hlavu utrhnout. Proč k čertu pořád každýmu říká to samí??? Já prostě vidím krev na podlaze jako světlo ve dne!Můžu to dokonce cítit i na mých nohou,jak teplá krev prochází skrz mé celé tělo. Je to až moc skutečný....Až moc....
"Gerarde!" zakřičel na mě ošetřovatel a vytrhl mě z mých myšlenek. Hystericky jsem se na něj podíval když šel pomalu ke mě.Začal jsem být hrozně nervózní,na čele se mi objevily kapky potu a cítil jsem,jak mě zachvátila panika. Proč se ke mě tak blíží??? Nesnáším takový situace!
Couval jsem jak se ke mě přibližovat.Podíval jsem se na podlahu,jak krev pode mnou čvachtala kdykoliv jsem udělal krok. Ošetřovatel pomalu natáhl ruku a já jsem instinktivně uskočil, nechtěl jsem,aby se mě kdokoliv dotýkal. Chtěl mě chytit. Cítil jsem,jak se mi zrychlilo dýchání a jak mi rychle bije srdce. Vždycky je to tak prostě,když se necháte oblbnout těma milýma slovama a necháte se vlákat do toho falešného pocitu bezpečí, podaří se jim vás přemoct,v další chvíli už jste na kolenech,žebrající,křičící a brečící a všichni se na vás vyserou a jste v prdeli,ignorují vaše prosby. Tak to bylo s Bertem. Jak by to bylo k čertu teď jiný?!

"Zůstaň kurva dál ode mě!" křičel jsem a couval jsem od něj jak nejvíc jsem mohl. Zalapal jsem po dechu když jsem zádami narazil na okenní římsu.Ostrý roh se mi zarazil do zad.Do jisté míry jsem byl vděčný za tu bolest kterou jsem cítil. Zarážel jsem si to čím dál hlouběji až ta bolest byla nesnesitelná.
"Gerarde,prosím. Snažím se ti jen pomoct." řekl a přiblížil se víc ke mně. Cítil jsem,jako bych se pomalu topil v tom moři krve.Dal jsem si ruce na tvář a začal jsem se škrábat v mé měkké kůži,jak jsem se pokoušel dostat tu krev pryč.Ošetřovatel mě okamžitě chytil za zápěstí.Vykřikl jsem v té náhlé bolesti,když dával mé ruce z tváře pryč.
"Nechej mě!!!!!" křičel jsem "Prosím nedotýkej se mě!"
"Gerarde musíš se uklidnit" řekl,jeho hlas mi jde na nervy! Nebyl jsem připravený na to co se mi honilo hlavou. Bojoval jsem z těma vzpomínkama z té noci v hotelovém pokoji. Frank svázaný…… Bert s pistolí…… Frank hrozně zbitý….tá bolest když mě Bert udeřil….Frank jak říká jak je hrozně ubohý……jsem na kolenou….pistol na podlaze…..tahání za spoušť…. Bert je mrtví …. celý od krve.
"NE! NE! NE! " znovu jsem vykřikl. Všechno co jsem chtěl je aby mě nechal být. Nechtěl jsem jeho ruce nikde na mým těle, sebemenší dotek mi připadal,jako bych hořel. Začal jsem kopat a ucítil jsem,jak jsem kopnul ošetřovatele do kolena. Vytrhl jsem se z jeho pevného sevření a otočil jsem se k oknu. Věděl jsem,že je to beznadějný.
"Potřebujeme tady nějakou pomoc!" uslyšel jsem jak ošetřovatel volal…Jeho hlas se zdál vzdálený.. všechno co jsem moh slyšet byla krev jak pulzuje v mým těle,vytvářející mi v hlavě agonii. Rána, rána,rána,jsem z toho šílenej. Dal jsem si ruky na uši. Ale zdálo se,že je to jen tak desetkrát horší.
Rána
Rána
Rána
"Prosím zastavte to!" zaječel jsem a přikrčil jsem se. Proč to nepřestalo? Proč to pořád slyším?
Zavřel jsem pevně oči,což způsobilo že ten zvuk byl ještě silnější. Když zavřete tak oči,slyšíte každý zvuk,ale tohle šlo do extrémů,každém sebemenší zvuk se zdál zasraně hlasitej.
Ucítil jsem,jak mě kolem pasu pevně chytl pár rukou a mírně mě zvedl. Jak mě k čertu zvedli?Vážím tak tunu! Zoufale jsem kopal nohama. Proč se mě nepřestanou dotýkat??
"Přestaňte!Přestaňte!Přestaňte!" Křičel jsem. Další muž přišel do pokoje a chytl moje nohy.
"Prosím nechejte mě!" Zakňučel jsem když mě položili na postel a tři muži mě ještě drželi dole když jedna ze sestřiček přišla do pokoje. Cítil jsem kožené pásy kolem zápěstí a kotníků,když mě uvazovali k posteli,nemohl jsem se pohnout,nemohl jsem utéct. Tohle bylo to nejhorší.Nenáviděl jsem to. Chtěl jsem na ně jen křičet.
"Gerarde uklidni se!" řekla zdravotní sestra když mě ošetřovatelé pustili.Začal jsem bojovat s těmi koženými pásy.
"Prosím rozvažte mě." Prosil jsem rozčileně a dál jsem tahal za ty pásy.
"Rozvážeme tě pokud se uklidníš" odpověděla a lítostně se na mě podívala. Tohle jediný mě pořád provokuje. Nechci lítost.Zíral jsem zpátky na ni jak se mi hleděla přímo do očí.
"Oh prosím" zakřičel jsem sarkasticky a dál jsem zvedal hlas "Nepředstírejte,že se o mě staráte! Nechci vaši zasranou lítost!" podívala se na ty tři ošetřovatele co byli jestě v pokoji. Tahal jsem zápěstím proti pásům. Možná kdybych si to zápěstí zlomil tak by mě pustili. Pustili nebo ne?
"Možná že chci cítit tu zasranou bolest!" křičel jsem. Sledoval jsem,jak se sestra otočila a mluvila s ošetřovateli jak kdybych tam vůbec nebyl.
"Mohl bys mi přinést nějaký sedativa?" zeptala se ošetřovatele který byl se mnou ráno. Když jsem to uslyšel přestal jsem s těmi pásy bojovat. K čertu já nechci jehly! Ošetřovatel přikývl a šel pro to. Škubnul jsem zápěstím,ale pásy nepovolily.
Ošetřovatel se vrátil do pokoje a podal sestře jehlu.Přikývla a šla s tou jehlou k posteli.
"Jděte kurva ode mě!"křičel jsem. Nemělo to vůbec cenu,stejně bych tomu nezabránil. Otočil jsem hlavu na stranu a díval jsem se pryč,když sestra připravovala jehlu a strčila mi ji do kůže. Díval jsem se přes místnost na Berta,stál u okna a krev mu vytékala z otevřené rány v jeho hrudi.
"Vypadni!!!" křičel jsem na Berta,což způsobilo,že se ošetřovatel podíval k oknu. Povzdechl si a podíval se zpátky na mě. Ucítil jsem jak mě bodly jehlou do ruky a potom to brnění…Ta droga splnila svůj účel. Přísahám,že jsem cítil jak procházela mýma žílama. Začal jsem být slabí tak sestra s ošetřovatelem odešli. Opouštěla mě energie. Skvělí! Unaveně jsem se podíval k oknu kde stál Bert.
"Night night sugar"
Najednou se mi ztratil a viděl jsem nejasně. Opřel jsem se hlavou o polštář a nepřítomně zíral do stropu. Chtěl bych všechny ty zasraný drogy proměnit v něco jinýho. Oni mě radši úplně omráčí než abych mohl přemýšlet nad mými narušenými myšlenkami. Rychle jsem se ponořil do toho bílého prostoru nade mnou. Byl jsem naprosto ztracenej v mé vlastní mysli.
Nejsem šílenej.. Lidé prostě jen nedokáží vidět co já jo. Krev na podlaze a Berta.
Já nejsem šílenej.
Nebo jsem?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pájina pájina | Web | 23. prosince 2007 v 19:36 | Reagovat

chuchů gee ja naprosto šilenej:)

2 Nathalie Nathalie | Web | 24. prosince 2007 v 14:51 | Reagovat

Pěkný vánoce :D a hodně skvělej dárků :D

3 LeníQ LeníQ | Web | 26. prosince 2007 v 11:19 | Reagovat

suuupeeeeeer.... Já nejsem šílenej XDXDXDXD

4 XDXD XDXD | Web | 17. ledna 2008 v 15:18 | Reagovat

Neeeeeeeeee, on není šílený, on je jen nadměrně pomatený xDxDxD..

5 macuš macuš | 10. května 2008 v 17:07 | Reagovat

:D:D:D:D:D:D..... super !!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.