If you keep losing sleep - chapter 7

21. prosince 2007 v 10:00 | tyna |  If you keep losing sleep
Bylo to na něm. Všechno to bylo na Frankovi ale přesto mi přísahal, přísahal mi že mě nebude obviňovat, ale já stejně věděl, že se budu cítit vinen. Věděl jsem, že to poseru, chtěl bych to ukončit, to zraňování Franka, mě a kazení dalších lidí, kteří se rozhodli být v mým životě i když jsem je tam nechtěl. Pokoušel jsem se uniknout, pokušel jsem se vyběhnout ze dveří, ale on mě dokázal vždy zastavit a já věděl, že se za chvíli všechno posere. Je to talent, NE, zátěž, která dokonale všechno zmrví v každý situaci.
Nechal jsem teplou vodu omývat moje nahé tělo, malinký kapičky toho 'čistícího prostředku' padali do mejch vlasů když jsem stál pod proudem pod sprchou a koukal se do zrcadla, který bylo zavěšený na hnusný žlutý zdi naproti mně. Dokázal jsem se dostat z Frankova sevření a musel se jít osprchovat, což se Frankovi zdálo jako dobrej nápad, protože musel jít ještě něco dodělat. Opravdu jsem potřeboval přemýšlet, přemýšlet o všem co se stalo tu noc, co se stalo dneska a vůbec o všem co se dělo kolem mě.

Když jsem čučel do zrcadla, koukal jsem se na svoje tělo ne s obdivem ale s nechutí. Věděl jsem, co jsem udělal, nestaral jsem se o to co se mi honilo hlavou a věděl jsem, že to co dělám se zanedlouho uplně totálně posere a bude to katastrofa. Už jsem to že jsem zůstal, jsem sobec... To je ono, sobec, osamnělý a chtící být žádaný... Frank dělal všechno z toho, soustředil celou svou pozornost na mě, staral se. Přišel ke mně a osamnělost vždycky zmizela. On byl jedinej, kdo se mnou komunikoval. Byl jsem mu za to strašně vděčnej.
Otočil jsem kohoutkem na teplejší vodu abych se trochu ohřál. Dělal jsem kravinu, věděl jsem, že někomu určitě ublížím... Jsem sobec...
Zavřel jsem vodu a vyšel ze sprchy do koupelny plný páry, zkoumajíc malý narůžovělý flíčky od vody předtím než jsem se oblík do čistýho. Možná, možná to začne dobře. Možná tohle je to co jsem myslel - potkat Franka, pomoci Frankovi a on zase chtěl pomoct mě a možná, možná to nakonec nedopadne taky tragicky jak si myslím.... Snad... Doufám v to, nerad bych mu něco udělal.
Měl jsem sezení s Frankem a sezením myslím opravdu sezení doktora s pacientem, kde jsem s ním moh mluvit a tak moh, jakoby zázrakem, pro mě objevit léčbu. Moje vlasy byly ještě trochu mokrý, sednl jsem si teda naproti Frankiv na malý křeslo tak, aby nebylo ode mě moc mokrý a on začal mluvit... Byl vážně krásný, jako 'cliché' a ani normální chlap nemohl popřít takovej pocit, že je jedinečnej. Neřikám že ho miluju, je příliš brzo na tyhle pocity, stejně ale jsem věděl že přijde čas, neznámo kdy, kdy mi Frank Iero zlomí srdce. Můj názor byl, že je krásnější než kdokoli na světě a nejenom že vypadal báječně, ale vyzařovalo z něj charisma o kterým on sám ani nevěděl. Když se někdo zastavil a podívl se na Franka Iera, mohl vidět Někoho Překrásného.
"Gerarde, chceš jít na léčbu?" profesionál Frank seděl přede mnou s perem a bločkem v ruce.
"Vždyť jsem tam byl před pár dny?" odpověděl jsem.
"Já vím. Jenom sem se ptal, protože když tam budeš chodit potřebuju vědět že tam jdeš čistě dobrovolně. Víš co myslím." zašklebil se na mě a okraj jednoho oba se mu svraštil.
"Jo jasně." sklonil hlavu a začal si zapisovat. Chtěl jsem na něj skočit a už ho nepustit. Je zvláštní že když konečně někoho máte tak ho chcete pořád, celou denní dobu než se to dostane do fáze, kdy si zvšedníte. Ale já ho teď chtěl, tak moc až mě to zamrazilo.
"Co?" zvedl hlavu.
"CO?"
"Ty na mě zíráš." zastyděl jsem se a Frank vykouzlil novej škleb.
"Promiň."
"To je v poho." oba jsme se báli. Ale proč?
"Gerarde, musíme to brát vážně."
"Já to beru vážně. Proč si myslíš že ne?"
"Koukal jsi......" potichounku to řekl a položil pero.
"Nemůžu se koukat na svýho doktora?" zkoušel jsem ho.
"Ne tak jak to děláš."
"A jak teda...." naklonil jsem se k němu a čekal na odpověď se zvědavýma a prosebnýma očima.
"Doktore Iero?" vyskočil jsem, Frank taky a oba jsme se otočili na vysokýho chlapa ve dveřích. Na chvíli se mě zmocnila panika, ale Frank se snažil zůstat klidný.
"Ano?" napůl mluvil napůl šeptal.
"Můžu s vámi mluvit?" Frank opustil svoje křeslo a šel ze dveří, podívajíc se na mě s obavami. To už jsem to stih posrat, tak rychle??? Jak jsem řekl - SOBEC.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LeníQ LeníQ | Web | 21. prosince 2007 v 16:12 | Reagovat

KURŇA....POKRAČOVÁNÍ!! DOUFÁM ŽE GEE odejde!!!!

2 tyna - jedna z majitelek tyna - jedna z majitelek | Web | 21. prosince 2007 v 16:38 | Reagovat

tak to ti nepovim pže to sama ještě nevim :D

3 pájina pájina | Web | 22. prosince 2007 v 16:06 | Reagovat

radši ať tam gee zůstane

4 Dark_Eye Dark_Eye | Web | 5. ledna 2008 v 20:21 | Reagovat

joo musí tam zůstat!!

5 XDXD XDXD | Web | 17. ledna 2008 v 14:01 | Reagovat

Ať se vemou a adoptujou dětiiiiiiiiiiiiii xD..!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.