That Jet Black Feeling 5

27. prosince 2007 v 19:21 | tyna |  That Jet Black Feeling
Atmosféra byla jakákoli jen ne klidná a zavládlo to trapný ticho, což moc naší situaci nepomohlo. Hrál jsem si s hrníčkem s kafem a protože bylo plný ledu, neodvážil jsem se z něj pít. Dělal jsem to, abych se vyhnul Mikeyho pohledům. Věděl jsem, že Gerard sem přišel aby se pohádal s Mikeyem a já nevěděl jak tomu normální cestou zabránit.
"Takže... Gerarde, kde si včera večer byl?" zeptal se Mikey konečně a díval se jako já do svýho kafe.
"Frankie ti to neřekl? Seděl sem na kraji Brankstoneskýho mostu, že Franku?" Mikeyho oči se rozšířily a dívaly se na mě. Já jenom polkl a přikývl. "Nic pitomýho v tom nebylo Mikey. Nemusíš se rozčilovat. Jenom sme.... užívali sme si výhledu."pokračoval když jsem ho šťuchnul loktem do ruky aby přestal.

"Jsi ok?" zeptal se pomalu Mikey, jeho oči mě záměrně zkoumaly, když jsem dával mojí ruku pryč od Gerardovi.
"Jo ok. Akorát si musím odskočit." když jsem procházel kolem Gerarda, dal jsem mu náznak aby šel za mnou. Mikey ani nehleděl na to že Gerard a já jdeme společně na záchody.
"Co to sakra děláš?!" zaječel jsem na něj, jakmile se za námi zavřely dveře. Chlap, kterej byl na záchodě, se na nás nejdřív zvláštně podívl, tak po něm Gerard hodil jeden ze svejch oplzlejch xichtů a ten chlápek radši odešel tak rychle jak jen moh.
"Nic zlato. Jenom si hraju. To je to tak špatný?" odpověděl nevinně Gerard a hodil na mě ten psí pohled, kterýmu nikdy nemůžete odporovat.
"Jo to je, hlavně když je poblíž Mikey." zasyčel jsem.
"Mikey, Mikey, Mikey!" nabodobil při tom hlas malý protivný holky. Začal zklamaně chodit kolem dokola. "Říkaš to jak moji rodiče. Je uplně stejnej jak já víš? Jenže on ví jak to schovat. Když teda znáš pravdu..." utrousil, rozhodil v tom zklamání rukama a otočil se ke mně s nenávistí v očích. Nikdy jsem ho tak rozčilenýho neviděl, co moh Mikey tak strašnýho udělat?
Přišel jsem k němu blíž a dal mu ruce kolem pasu abych ho uklidnil. "Co je na něm tak zvláštního Franku? Řekni mi to." zašeptal. Teď byl uplně strašně smutnej, jako kdyby se každá jeho vzpomínka točila kolem Mikeyho.
"Já nevím." odpověděl jsem potichu a posunul svoje ruce na Gerardův krk a setřel mu palcem ze tváře slzu.
"Jenom sem chtěl aby žárlil. Ukazát mu, že se mi taky jendou něco povedlo. Co ho dělá tak o moc lepším než jsem já Franku? Proč mu přede mnou dáváš přednost?" šeptal a z jeho otočí mu začalo téct více slz.
"Nedávám." zakroutil hlavou.
"Dobře. Teď ano. Ale jestli tě to uklidní, tak ti říkám že mě to ničí."Gerard se na mě podíval, jeho zlatý oči vysely na těch mejch a skoro se smál. "A chceš vědět proč si čím dál tím lepší?"
Nechal jsem mu ruce na krku a tak pohlcovali jeho slzy. "Protože s ním tohle nemůžu dělat." políbil jsem ho na rty vlhký od slz.
"Děkuju ti." zašeptal když jsem ho objal. Ani jsem pořádně něvěděl za co mi děkuje, ale bral jsem to jako lichotku a jemně ho políbil na tvář.
"Půjdu zpátky. Chceš tu ještě chvíli zůstat abys neměl tak červený oči když se vrátíš?"přikývl, tak jsem ho pustil a šel ke dveřím.
….......................................................................
"Co to mělo znamenat?" zeptal se zvědavě Mikey když jsem si sednul zpátky naproti němu. Přinesli nám další kafe. Podíval jsem se na něj tak nevinně jak jen jsem dokázal.
"Nic." odpověděl co nejvíc uvolněně, aby Mikey nic nepoznal.
"Ty nevíš co čeho se řítíš Franku. Gerard je problém a stáhne tě na dno s sebou. Je to problém. Vždycky byl a bude!" řekl Mikey a znělo to neuvěřitělně krutě. Jeho oko na mě naštvaně pohlédlo.
"On nemůže být takový!" vzdoroval jsem ale Mikey pokračoval.
"Ježiši kriste Franku! Je to alkoholik, je drogově závislej a je uplná totální katastrofa!" řval a nestaral se o ostatní, že se na nás otáčeli. Gerard se objevil ve dveřích záchodů, jeho obličej plnej emocí když slyšel Mikeyho co řekl. Podíval jsem se z něj zpátky na Mikeyho, oba na sebe čuměli plný nenávisti.
Gerard prošel kolem stolu a předtím než moh odejít, chytil jsem ho za ruku. Otočil jsem jeho obličej k mýmu a přitiskl svoje rty na jeho. Viděl jsem jak Mikey šokem otevírá pusu. Pak jsem ale zavřel oči a poddal se světu, ve kterym jsme já a Gerard téměr vznášeli ve vzduchu jak jsme se vášnivě líbali. Najednou se ale Gerard odtrhl a čuměl na mě tak udiveně jako Mikey.
"Čau Mikey!" zavolal jsem ještě a tánul Gerarda za ruku ven, nedbaje všech těch čumilů kolem nás. Ale jak jsme šli chladym dnem, nemohl jsem si pomoct, abych nepřemýšlel nad Mikeyho posledním výrazem který jsem viděl....
…..byla to co jsem viděl žárlivost?
Gerard byl perfektní, Gerard byl úžasnej, Gerard byl.... problém a chaos. Tak jako já. Ale nebyli jsme jen dva normální lidi, který ošukávaj jeden druhýho, ale Gerard a já jsme si byli z ňákýho důvodu zároveň oporou. A ani už tolik nepil. Ve skutečnosti už ven chodil jen zřídka a když už šel tak se mnou. A navíc, teď jsem se cítil jako ještě nikdy v životě a byl jsem šťastnej. Už jsem nepřemýšlel o tom kraji Brankstoneskyho mostu a ty sny už se mi zdáli čím dál tím míň častějc.
Trvalo to měsíc. Celej jeden úžasnej měsíc s Gerardem a celej jeden měsíc bez Mikeyho řečí. Abych byl upřímný - stýskalo se mi po Mikeyem, ale byl jsem na něj pořád naštvaný, kvůli tomu jak mluví o svém bratrovi. Dokonce jeho obličej, ten výraz, kterej po mě hodil když jsem políbil Gerarda v kavárně.... Byl jsem si jistý že žárlil, že záviděl a abych pravdu řekl, užíval jsem si ten jeho závistivej a žárlivej pohled.
"Dobrý ráno Frankie." zívnul Gerard, ruku na mym pase a šimral mě na břiše pod košilí. Usmál jsem se , otočil a obtočil ruce kolem jeho krku zatímco on mě pořádně sevřel.
"Proč Gerarde Wayi?" šeptnul jsem a hravě ho políbil, abych ho poškádlil. "Co máme dneska v plánu?" Gerardův obličej se nejednou změnil z hravýho na neskutečně vážnej. /směv se mu ztrácel z tváře a odstrčil se ode mě.
"Franku, dneska má Mikey narozeniny...." potichu zamumlal a díval se dolů aby se vyhnul očnímu kontaktu. Nevěřícně jsem na něj čuměl. Měl pravdu, Mikey měl narozeniny....bože... vždyť o om přece mluvil... " a tak..." pokračoval Gerard. "Naši nás pozvali na malou večeři."
"Nás?" zeptal jsem se a ukázal na nás dva. " Nebo tebe jako jeho bráchu a mě jako jeho kámoše?"
"To druhý. Ale můžem jim říct o všem když už tam budem.... Naši by byli zdrcený kdybych tam nepřišel a já nepudu když nepudeš ty....." přitisknul se zase ke mně, propletl jeho prsty mezi ty moje a díval se na mě tak prosebně jak jen moh.
Povzdechl jsem si. Možná to bylo to na co jsme s Mikeym čekali. Nakonec, všechno co vždycky chtěl bylo, být jenom kamarádi a já teď byl šťastný. "Dobře. Ale když se to ňák zvrtne odejdem ok?"
"Jasně lásko, věci se vždycky zvrtnout když jsem někde já..." zasmál jsem se když se Gerard nadšeně zakřenil a dal mi lehkou pusu na čelo. "Děkuju."
…......................................................................................................
Wayovic dům byl malej ale útulnej. Něco ve mně vyvolalo přestavu o tom, jak tu Mikey a Gerard vyrůstali. Jakmile jsem vešli na cestičku k domu, Gerard mě na povzbuzenou poplácal po rameni. Proč mi tak rychle bije srdce? Šel jsem jenom na narozeninovou párty mýho nej kámoše, se kterym jsem se teď nebavil a s jehož bráchou jsem spal a s jich rodiči jsem se teď měl setkat....Proč to bylo tak hrozný?
Možná proto, že se to všechno mohlo tak lehce posrat....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pájina pájina | Web | 27. prosince 2007 v 20:56 | Reagovat

ani bych se nedivila kdyby tam mikey frankieho začal balit:D

2 majenka majenka | 28. prosince 2007 v 11:12 | Reagovat

pájina: taky to tak vidim....

No jak tohle dopadne....

3 XDXD XDXD | Web | 3. ledna 2008 v 16:10 | Reagovat

Jéje no to bude xD.. Aby ho ten Mikey ještě neznásilnil nebo něco xD..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.