That Jet Black Feeling 6

29. prosince 2007 v 13:41 | tyna |  That Jet Black Feeling
hele holky (pájina a majenka) - Mikey po Frankiem fakt vyjede a... no přečtěte si to sami (: tyna
"Gerarde!" zvolala jeho mamka, ale poznal jsem z jejího hlasu že není zas tak nadšená že ho vidí.
"Čau mami." řek Gerard a já mu stisknul víc ruku, až se mi zpotila dlaň. "Tohle je Frank mami." pokračoval Gerard a ukázal na mě. Její lískový oči, dívající se na mě, dávaly najevo, že je vážně jeho matka. Chvíli si mě prohlížela a pak její pohled sklouznul na naše ruce. Usmála se ale nic neřekla.
"Tak poďte dál kluci.!" šel jsem za Gerardem. Proč jsem měl takovej strach? Usmála se, nic na mě nenamítala a pozvala mě dál... Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na to jak mi Gerard říkal, jak si potrpěj na Mikeyho. On byl ten oblíbenej a Gerard ten špatnej.
Jakmile jsme vešli do obýváku, viděl jsem jak Mikeymu spadla čelist. "Mami?? Co ty tady dělaj???" téměř kvičel (což ve mně vyvolalo pocit, že když byli děti, byl to nejspíš on kdo okamžitě běžel za maminkou jakmile jeho brácha něco udělal).

"Micheali, nebuď nezdvořilý! Pozvala jsem je." řekla a šla z obýváku do kuchyně, takže nás tři tam nechala v trapnym tichu. Sednul jsem si na pohovku vedle Gerarda a zpozoroval, že se Mikey kouká stejně znechuceně jako minule v tý kavárně.
Musel jsem překousnout to tradiční narozeninový sezení a kecání. Akorát jsem čuměl na Mikeyho, protože moje pokusy začít mluvit s paní Wayovou selhaly. Nakonec jsem se zvedl a musel si jít ven zapálit. Gerard byl chycen jeho matkou dří než se moh vypařit a tak jsem tam venku stál sám, teda aspoň jsem si to myslel. "Neměl by si to dělat na veřejnosti víš? Mamka to nesnáší a nikdy s vás nebude brát jako slušný lidi, pokud budete s Gerardem kouřit!" koukal jsem na Mikeyho jen koutkem oka, zvažujíc jestli mám nechat plamen ať mi zápálí nebo ho nechat zhasnout. Neochotně jsem ho nechal zhasnout a zastrčil cigaretu zpátky do kapsy.
Mikey se zašklebil. "Nechceme přece zklamat přítele ne?" hlasitě zamumlal, zabořil si ruce do kapes a opřel se o zeď. Zamračil jsem se na něj, ale koukal na něj dál. "Proč si tady?"
"Gerard mě přinutil." zabručel jsem a pořád jezdil rukou po cigaretě v mý kapse. Strašně jsem ji potřeboval, strašně moc.
"Už si tě obtočil kolem prstu co? Bože, myslel jsem že si silnější. No, tvůj problém." pohlédl jsem na něj když zase začal mluvit.
"Proč si ho přestěhoval ke mně Mikey? Co? Určitě si musel tušit že se něco stane ne? Zvlášť když si myslíš že Gerard je takovej "manipulátor"! Proč tě to tak trápí? Ty sis myslel že si pro mě dobrý ty a ne tvůj brácha?"
Mikey na mě vyjeveně čuměl. "Já..já..tohle jsem si nemyslel. To ne!" koktal a já zakroutil hlavou.
"Kecy! Věděl si že se něco stane. Ale ty si netušil že se tak podřídím!" zasyčel jsem a viděl jak začal blednout. Udělal jsem krok dopředu, takže jsem stál těsně u něj. "Ty žárlíš, protože se Gerardovi něco povedlo a ty se bojíš že tentokrát to neposere."
Zakroutil hlavou. "Ne.." zamumlal a upřeně se na mě díval. Já čekla než začne zase mluvit, ale místo toho se jeho rty spojily s mýma. Rychle se ale odtáhl a dál na mě jen tak čuměl.
"C.." zvedl jsem obočí a udělal krok od něj, do bezpečnější vzdálenosti. "Co to kurva děláš?" procedil jsem mezi zuby.
"Franku?" zavolal Gerard ode dveří, takže já i Mikey jsme nadskočili. "Franku!" řítil se ke mně a mě hned napadlo že nás s Mikeym viděl. "Jdeme. Poď!" vyhrk, chytil mě za ruku a táh mě k autu.
Ještě jsem si stih všimnout mIkeyho, kterej na nás čuměl jak na největší buzny světa, pusu otevřenou, tím co udělal a taky tím v jakym stavu viděl Gerarda. Co to mělo bejt? Proč mě Mikey políbil??
Z okýnka od auta jsem pozoroval tu krajinu, kterou jsme míjeli. Gerard aztim přemýšlel nad něčim, co podle mě musela bejt uplná hovadina. Proč to Mikey udělal? Nerozumněl jsem tomu. Jak Gerard řekl, Mikey si vždycky še za svým jak jen mohl. Bylo to proto, že žárlil na svýho bráchu? Nebo se o mě chtěl akorát starat? Starat se tak, jako já o něj celý roky a teď když jsem někoho jinýho tak si to uvědomil? Ale proč zrovna teď? Proč mi to udělal teď když už jsem ho z hlavy téměř vypustil a podařilo se mi na něj zapomenout? Copak si to nepřál?
"Proč si tak ticho?" zeptal se najednou Gerard. Podezíravě se na mě podíval těma svejma nádhernejma očima.
"Huh.. Říkal si něco?" zamuml jsem, vytrženej ze svejch myšlenek. Podíval jsem se na něj a můj mozek mi napovídal že se mě na něco ptal.
"Proč si tak ticho?" zopakoval, ale tentokrát pomalejc, aby se ujistil že mu rozumím co říká. Měl bych mu to říct? Viděl na mym obličeji obavy a tak se na mě podíval ještě zvědavejc. Když mu teď řeknu, nemusel by mě nenávidět, akorát se extrémně naštve na Mikeyho a ne na mě a když mu to neřeknu a on to zjistí, tak bude nasranej i na mě.
"Gerarde..." začal jsem tiše mluvit. "Musím ti něco říct, ale prosím, nebuď na mě naštvanej." Gerardův obličej teď vypadal stejně vyděšeně jak ten můj.
"Ale ne, ty mě opouštíš?...." zašeptal.
"NE!" vyjekl jsem a už se chystal na to jak mu to co nejjemnějc říct. "Ne. Gerarde, Mikey.... POLÍBIL MĚ!" snažil jsem se zůstat klidný jak dlouho to jen šlo, jenže Gerard začal rudnout vzteky, jeho ruce křečovitě svíraly volant, tak silně až mu zbělaly kloubky.
"COŽE??!!" zaječel a přestal se dívat na cestu. "TEN ŠMEJD! Já ho zabiju! Zabiju ho Franku. Co si to... grrrrrrrrrrrrrr!" řval Gerard, nedával pozor na cestu, a jak kličkoval po silnici, tak jsem narážel do dveří.
"Gerarde, já ho nemoh zastavit. Není to moje chyba. Prosím..." nemohl jsem dokončit větu. Jak byl Gerard nasranej, tak nedával pozor na cestu a neuvědomil si že jede moc rychle. Ale já teď měl spíš strach o něj, aby nevybuchnul vzteky.
Všechno co jsem viděl byly jeho oči, ty zlatý oči upřeně se dívající na mě, plný strachu a paniky. Ztratil totiž kontrolu nad autem, sjeli jsme do protisměru srazili se s jedoucí dodávkou...
...Znáte ty děti, kterých si lidi všimnou jen jednou a hned je odsouděj. Všimnou si jich, protože jsou nešikovný, tichý a nesplňují jejich společenské normy. Dítě, které je vždycky odstčené a snaží se vyhnout lidem a víte o něm jen kvůli špatným věcem. To dítě nikomu nevěří, protože komu věřilo, tak ten je zradil. Já jsem to dítě. Moje životní vzpomínky jsou jako hluboký bazén ubohosti, který ze mě udělal to co jsem. Ničemný, vyčerpaný, chlapec bez přátel teď stojí na okraji starýho Brankstoneskýho mostu, zvažující zdali je blbý udělat krok dozadu nebo udělat krok do neznámého světa, který všichni známe jako smrt...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucya lucya | Web | 29. prosince 2007 v 17:30 | Reagovat

ale no tak to neeee... povedz že to nie je koniec a že... noo že sa tam ten začiatok objavil na konci len nááhodou??... :( že nezomreli??... kvííííkk...

2 Miki Miki | Web | 29. prosince 2007 v 21:27 | Reagovat

ne, to neni konec že ne??????.....je to uplně nádherný, strašně moc:*...ale taky smutný:´(

3 pájina pájina | Web | 29. prosince 2007 v 21:36 | Reagovat

snad poprvý v životě jsem něco typla správně:) ae ten konec:´(

4 majenka majenka | 29. prosince 2007 v 22:25 | Reagovat

To NESMI byt konec.... Prosim, at je to happyend... =o)

5 tyna - jedna z majitelek tyna - jedna z majitelek | Web | 29. prosince 2007 v 22:36 | Reagovat

ježiš holky nešilte to není konec ;-) zítra sem teda přidám další díl no.. :D

6 Miša Miša | Web | 30. prosince 2007 v 12:50 | Reagovat

ja som sa tiež strašne zľakla že je to koniec! :D Normálne mi slzičky vyšli :D

7 Miša Miša | Web | 30. prosince 2007 v 12:50 | Reagovat

ja som sa tiež strašne zľakla že je to koniec! :D Normálne mi slzičky vyšli :D

8 XDXD XDXD | Web | 3. ledna 2008 v 16:17 | Reagovat

Ježiši uuuuuuuuuuuuuuuf xD.. Já už tady amoky jestli to není konec xD.. Hah, to je smutný xD.. "TEN ŠMEJD! Já ho zabiju! Zabiju ho Franku. Co si to... grrrrrrrrrrrrrr!" - Gee je jak vzteklá samička xDxDxD

9 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 27. srpna 2008 v 18:17 | Reagovat

Mikesi,ty nevíš co chceš...xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.