That Jet Black Feeling 7

30. prosince 2007 v 14:09 | tyna |  That Jet Black Feeling
tak jestli si chcete trochu znepříjemnit život a posmutnit si, tak si k tomuhle pusťte něco smutnýho a pomalýho (doporučuju Together We Will Live Forever, i když to určitě neznáte :D) a já vám přísahám, že vám nejedna slzička ukápne (: tyna
Bál jsem se otevřít oči. Vzbudilo mě pípání stroje, kterej kontroloval činnost mýho srdce a ten strašnej nemocniční smrad, ten opornej smrad. Ale opravdu jsem se bál otevřít oči, když je otevřu, budu vystaven realitě. Ze strachu, že jsem moh být ochrnutý, jsem se ještě ani neodvážil pohnout a bál jsem se svýho obličeje. Moh bejt jako ňáká oteklá masa nebo celej zjizvenej. Co když jsem byl na plastický operaci? Moje mysl se najednou přestala točit kolem mě a jsem si vzpomněl na Gerarda. Dyť v tom autě se mnou. Gerard, co se s nim stalo? Co když je mrtvý? Co když je mrtvý a já stále žiju? Co když...?
Nemohl jsem dál čelit všem těm otázkám, každá další strašlivá odpověď se mi rodila každou chvílí v hlavě a já věděl, že se za tu srážku za chvíli budu obviňovat. Otevřel jsem oči a viděl kolem mě jenom bílý zdi a zjistil jsem, že mám na sobě jeden z těch úděsnejch županů. "Jak dlouho tu už jsem?" zeptal jsem se sám sebe nahlas a skoro jsem vyskočil z postele když někdo odpověděl.

"Spoustu dní." jeho hlas byl smutnej, ale byl to bezpochyby Mikey. Proč tady byl? On tohle způsobil, byla to jeho chyba. Nikdy bysme se nevybourali kdyby on nepřekážel, kdyby se o mě tak nestaral, kdyby se tak nestaral i o Gerarda. Gerard, musim najít Gerarda.
"Kde je?" Mikey věděl přesně o kom mluvím a povzdechl si.
"Je v druhym pokoji. Ale ty..." už jsem byl ze dveří, opouštěl jsem Mikeyho sedícího na židli a už jsem neposlouchal to co říkal. Řekl mi, co jsem potřeboval vědět a teď už mě nemoh zastavit.
"Gerarde?" zašeptal jsem a šel k mýmu příteli, kterej čuměl do stropu. Jeho oči se na mě ani nepodívali když jsem vešel, jen pořád čuměl do stropu. Jeho obličej byl bledší než normálně, vlastně tak bílýho jsem ho ještě neviděl a hluboká ránu mu vedla přes celou levou stranu obličeje. "Gee? To jsem já, Frank." zkusil jsem to znovu, přiblížil se k němu a dal mu ruku na jeho, aby si mě všiml, ale on se pořád díval do stropu. "Jsi...Jsi v pořádku?"
Hluboce se nadechl a zavřel oči, jedna slzička se mu kutálela po tváři. "J-já....z-zabil jsem je." zašeptal, takže jsem to mohl slyšet jenom já, jeho ruka stiskla tu moji když jsem se na něj podíval a po tváři se mu teď už kutálelo nespočet slz.
"Co?"
"Já.... zabil jsem ty lidi v tom druhym autě Franku. Malou holčičku a její maminku...zabil jse je." začal vzlykat.
"Bože Gerarde." slzy mu zvlhčily celej obličej. Nekontrolovatelně vzlykal a pořád se díval na strop.
"Strašně jsem se bál. Vzbudil jsem se a ty si byl celej od krve, to druhý auto bylo uplně smáčlý a já zabil malo holčičku Franku. Malou holčičku." nevěděl jsem co říct, vypadal tak vyděšeně, tak zlomeně a já věděl že mu nemůžu pomoct, nemůžu. "Nezasloužím si žít..." zašptal.
V tom okamžiku přilítla do pokoje sestra. "Vy tu nesmíte být!" zaječela, chytla mě za ruku. Byl jsem zoufalý, nechtěl jsem opouštět Gerarda v tomhle stavu, ale ona toho nedabala a strčila mě do mýho pokoje. Nemohl jsem ho tak přece nechat! Bohužel jsem neměl na vybranou.
…...............................................................................................
Stál jsem a balil si věci. Po nočním pozorování mě pustí. Gerard byl v druhym pokoji a taky si balil. Oba jsme v podstatě z tý bouračky vyvázli bez zranění kromě toho, že já byl několik dní v bezvědomí a Gerard nebyl moc ok psychicky.
"Proč nejsi u bráchy?" zasyčel jsem na Mikey, kterej byl zase u mě.
"Nechce se mnou mluvit." nenávistivě jsem se na něj podíval. Jemu to ani nedošlo?!
"Je to tvůj brácha! Potřebuje tě!!" zaječel jsem na něj. Zlostně se na mě podíval.
"Nechce se mnou mluvit!"
"A proč si myslíš že já jo? Ty si ani neuvědomuješ, že za tu bouračku můžeš ty? Řekl jsem mu totiž o tom žes mě políbil. Je to tvoje chyba. Je tvoje chyba, že já a Gerard jsme se vybourali, je tvoje chyba že ti lidé zemřeli! Kurva, je to tvoje chyba a ty se ani svýmu bráchovi neomluvíš! Nemáš ani odvahu aby sis s nim promluvil! Seš hroznej Mikey. Seš sobeckej, arogantní a ubohej! Já..já... prostě vypadni!" slzy Mikeymu tekly pod brýlemi, ale já to nevnímal. Byl jsem na něj tak naštvanej. Ale nebyla to jeho chyba. My nedávali pozor! Ale já to prostě musel na někoho svíst. Prostě jsem musel! Musel jsem se zbavit toho pocitu že za to můžeme já a Gerard.
Vylítnul jsem z pokoje, potkal Gerarda v hlavní hale a pokýváním hlavy jsme společně odešli. Mikey na nás zase zíral a já ten jeho upřenej pohled cítil v zádech.
Gerard najednou uplně zkameněl, upustil tašku a tiše se díval na ty davy lidí. Znova se jenom díval, tak jsem začal taky a brzo jsem objevil muže, dívajícího se přímo na něj. Ten muž vypadal tak...tak divně. Jen tak tam stál a zíral zrovna tak jako Gerard. Byl bledej a plnej nenávisti když Gerarda uviděl. Hned mi bylo jasný kdo to je.
"Je to....?" Gerard lehce přikývl, jeho obličejem prolítly všechny možný barvy a slzy mu znovu začali stékat po tváři. Ten muž šel směrem k nám.
"....je to té holčičky otec..."
*o měsíc později*
Přál bych si, aby se nic z toho nestalo, přál bych si, že jsme já a Gerard měli zůstat doma a nechodit na tu Mikeyho debilní oslavu. Přál bych si, aby mě Mikey nikdy nepolíbil a přál bych si, abych nikdy o tom Gerardovi neřekl. Přál bych si, aby ta dodávka nebyla na druhý straně silnice a přál bych si, aby ta malá holčička tam nebyla. Někdy si tak přeju abych skočil, skočil dolů z toho zkurvenýho mostu. Potom by Gerard nikoho nezabil, Mikey by mě nepolíbil a ta malá holčička a její maminka by byly naživu. Přál bych si, aby se ty zkurvený přání staly. Bože, přeju si....
Díval jsem se zezadu na Gerarda, obdivujíc tu uhlově černou barvu jeho vlasů. Zuřivě si čmáral na papír. Ani si mě nevšiml, opíral jsem se o rám dveří jeho pokoje a tiše ho pozoroval jak čmárá a gumuje. Slyšel jsem, jak si pro sebe mumlá, ale nemohl jsem tomu rozumnět. Měl puštěnou muziku na plný pecky, až se zdi celýho domu otřásaly.
Byl chudák. Po tý konfrontaci s holčiččným otcem, byl uplně zničenej. To, jak se Gerardovi klepaly kolena, když ten muž odcházel, bylo strašný. Musel jsem ho do auta odnýst. Změnil se, uzavřel se do sebe a jen příležitostně mě nechal 'tam nahlédnout'. Pomyšlení, abych ho opustil mi pořád běhalo hlavou. Nějakej démon uvnitř mě mi říkal, že se mám sbalit a vypadnout, že budu mít snažší život. Nikdy nebudu, moc se o Gerarda starám. Možná dokonce.....
Gerard přestal 'kreslit' a položil hlavu na stůl. Jeho tělo se třáslo, takže jsem poznal že znovu pláče. "Gee..." zašeptal jsem, přišel blíž k němu a pohladil ho po zádech. Cítil jsem jak se pod mým dotekem uvolnil, takže jsem mu ovinul ruce kolem krku, dal mu bradu na rameno a vnímal z jeho vlasů sladkou vůni jahod. "Gee..." zašeptal jsem mu do znova do ucha, ještě než jsem ho jemně políbil na tvář. Vlastně jsem nevěděl co dál mu říct, chtěl jsem mu být jen oporou a uvnitř jsem hluboce doufal, že se objeví ten starý Gerard, skočí na mě, položí mě na postel zahrne mě sladkými polibky. Navíc, neznal jsem žádný způsob jak zase docílit "Je to dobrý..." nebo "Bude to dobrý...". Věděl jsem, že je nenáviděl tak jako já, byli strašný 'cliche' a byli daleko od pravdy. Nikdy to nebude lepší a kdyby náhodou jo, tak se zase stane něco, co to hned zkazí.
Vzdychl jsem, když jsem na ruce ucítil jeho slzy. Podíval jsem se dolů na obrázek, kterej nakreslil. Byla tam malá holčička. Uměl kreslil. Věděl jsem, že je to jediný, jak vyjadřuje svoje myšlenky a pocity. Ale vždycky tam byla ta malá holčička.
Otočil se a pevně mě objal. Jeho obličej byl bledej a oči, červený od pláče, se na mě prosebně dívaly. "Máš na sobě pracovní uniformu." zašeptal a já přikývl. Kvůli tomu, jak jsem ho sledoval jsem měl už zpoždění. Nečekal jsem že se na něj budu dívat tak dlouho. "Ty..." znovu jsem přikývl a on se smutně podíval na ruce.
"Gerarde..." lámalo mi to srdce když jsem ho takle viděl. Tak slabýho, tak zničenýho. "Miluju tě." zašeptal jsem, jemně ho políbil na rty ale on neodpověděl. Jenom ty věčný slzy se mu pořád kutálely po tvářích.
"Taky tě miluju." zamumlal když jsem šel ke dveřím. Věděl jsem, že jsem to neměl slyšet, ale místo toho aby se mi to líbilo, tak mi to rvalo srdce. "Ahoj." zazněl jeho smutnej hlas když jsem si bral bundu a klíče od auta.
*později, tu noc (po práci)*
Když jsem vcházel do dveří, tušil jsem, že se stane něco špatnýho. V domě bylo zvláštní ticho a temná tma, asi jako Gerardova nálada. Věděl jsem, že byl doma, zřídka kdy šel ven. Normálně, hned když jsem přišel, tak mě přišel pozdravit ale teď nic. A kdyby spal, tak bych slyšel chrápání. Cítil jsem uvnitř sebe takový divný chvění.Něco bylo špatně.
"Gerarde!" zakřičel jsem nahlas a vyděšeně šel do jeho pokoje. Nebyl tam. "Gerarde!" zavolal jsem znovu a tentokrát uslyšel šplouchnutí v koupelně.
"GERARDE!" zaječel jsem. Jeho nahý tělo leželo v bezvědomí ve vaně plný vody, kohoutek kapal a taky to bylo jediný co to ticho rušilo. Nehýbal se a nejspíš ani nedýchal. "Do prdele! Kurva Gerarde!" běžel jsem rychle k němu, vzal ho za ruku, vytáh z vany a snažil se mu nahmatat puls.
"Díky bohu..." zamumlal jsem když jsem ucítil ještě slabej puls a doufal, že se mu zvětší a že není příliš pozdě. "....ty neumřeš. Kurva Gerarde! Prosím vzbuď se! Vzbuď se! Potřebuju.... musíš se vzbudit..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pájina pájina | Web | 30. prosince 2007 v 18:06 | Reagovat

hlavně ať to gee přežije

2 Miša Miša | Web | 30. prosince 2007 v 19:49 | Reagovat

Hej, on to musí prežiť, to je jasné, inak sa nehrám :( Chudáčik malý, ako ho to vzalo, ja byť to malé dievčatko tak som šťastná že ma zabil práve Gee, ešte by som za to bola vďačná :D:D ja viem, som divná :D

3 Miša Miša | Web | 30. prosince 2007 v 20:37 | Reagovat

mám taký blbý nápad - nechcela by si spriateliť blogy? :D

4 XDXD XDXD | Web | 3. ledna 2008 v 16:32 | Reagovat

Hey u toho úvodu-já se hned rozběhla pro mp3, až sem se málem zabila xD.. Slzičky tekly a ještě jsem ani nezačala číst xD..

Míša: Neee, ani neee tak divná xD.. Spíš jen xD.. Potrhlá xD..? Ale ta holka má fuckt štěstí že jí zabil zrovna Gerard xDxDxD.. Ach, je to tak romatický xD..

PS: Jestli ho Fee opustí tak pojedu do New Jerey a tam ho vyfackuju xD.. Chudák, ani nebude vědět za co xD.. No a pak si Geeho odvedu sebou, muhuhuhuhehe >:D..

5 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 27. srpna 2008 v 18:22 | Reagovat

:(:(:(:(:(:( bééé to je tak smutný...už zase brečim...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.