That Jet Black Feeling 4

27. prosince 2007 v 12:22 | tyna |  That Jet Black Feeling
Díval jsem se na obrazovku a rozhodoval se jestli to mám vzít nebo to nechat jen tak zvonit. "Prosím, tak to típni ne?" zabručel Gerard, dokonce po tom telefonu hodil polštář, aby ho nebylo tolik slyšet. Neochotně jsem to zvedl a dal si telefon k uchu.
"Co je?" řekl jsem podrážděně a tak aby Mikey poznal že mě právě vzbudil.
Než Mikey odpověděl, bylo chvíli ticho. "Našel si ho?" zeptal se, moje srdce ho opustilo, už nadobro; měl o něj starost. Ale nenáviděl jsem ho, právě teď jsme měli s Gerardem asi nejkrásnější chvíli v mym životě a on se mi zas začal dobývat do hlavy. Proč na něj prostě nemůžu zapomenout?
"Je v poho. Byl akorát opilej." slyšel jsem jak Mikey vydechl.

"Jo, jak jinak. Omlouvám se, že jsem ho přestěhoval k tobě Franku." Gerard už se uplně probral, seděl za mnou, hravě mě líbal na záda, ale já se ho snažil ignorovat abych mohl dál mluvit s Mikeym.
"T-to není problém." odpověděl jsem a zklepával ze sebe Gerarda. Nenechal se ale odbít a tak se ke mně přimáčknul ještě víc a začal mi jazykem přejíždět po krku. "Mikey, musím jít. Mám ještě nějakou práci." všiml jsem si jak Gerard povytáhl obočí, kdy uslyšel jméno svýho bráchy.
"Počkej! Nemáš... mohli bysme někde posedět. Příde mi, že sme spolu nemluvili roky. Třeba zítra odpoledne?" jeho hlas zněl hrozně naléhavě.
"Dobře. Ahoj!" zavěsil jsem, odhodil telefon a vypustil sten, kterej jsem v sobě držel celou dobu co jsem mluvil s Mikeym. "Ježiši kriste Gerarde. Chceš aby nás tvůj brácha odhalil?!" vyčítal jsem mu a podíval se na něj. Zatím si pokládal hlavu na moje rameno.
"Nebyl jsem si vědom jak moc to je to tajný lásko." sladce řekl a lehce mi přejížděl prsty po páteři.
"Prozatím, než si vyřídím ňáký věci." Gerard přikývl a věděl že se mě asi nemá moc ptát. Ale stejně mu to nedalo.
"Můžu se zeptat, proč ti můj brácha volá ve..... 3 ráno?" musel jsem se usmát, když jsem viděl jak Gerard na svýho bráchu žárlí.
"Chtěl vědět, jestli jsem tě našel. A taky chce jít někam zítra posedět."
"Co...?" podíval jsem se podezíravě na Gerarda, ještě předtím než jsem ho položil zpátky na postel a sednul si na něj. Viděl jsem ty prokletý tajemství plavat v jeho očích. Těch zlatejch nevinnejch očích, který jsem tak miloval.
"Pověz mi o všech těch tvých tajemnstvích Gerarde Arthure Wayi..." zašeptal jsem a nežně ho políbil....
…......................................................................................................................
Seděl jsem v teple naší kavárny a koukal se na spěchající davy lidí. Už jsem na Mikeyho čekal víc jak 10 minut. Kde sakra je? Moh sem teď mnohem zábavnější věci než na něj čekat.
"Franku!" zavoval na mě Mikey ode dveří a spěchal na židli naproti mně. Vypadal unaveně, velký kruhy se mu houpali pod očima a vlasy měl rozcuchaný.
"Bože, co se ti stalo?" sklopil oči.
"Někdo mi zapomněl říct, že našel mýho bráchu. Byl jsem venku celou noc a pořád ho hledal."
"Omlouvám se." zamumlal jsem a díval se do mýho latté.
"Nedělej si starosti. Vím proč si nezavolal." skoro jsem se smál, byl jsem si uplně jistý že neví proč jsem zapomněl, ale přikývnul jsem, aby to náhodou neodhalil. "Tak jak to jde? Je na tebe Gerard hodnej?"
Znova jsem kývnul. "Jo, ve skutečnosti je moc dobrej spolubydlící. Má...máme toho hodně společnýho." Mikey povytáhnul obočí.
"Jak to myslíš?"
"No, každý máme svý problémy, ale často je řešíme dohromady." Mikey jenom čuměl....
"Nevědel jsem že... že si budete tak blízký. Víš jak to myslím ne?" přikývnul jsem. " S Gerardem to bývá těžký, ale kdyžtak mi řekni kdyby ti byl moc na obtíž a hlavně ho prosím nenech aby tě dostal do problémů." Mikeyho oči uplně prosily a já zkoušel přijít na to proč o Gerardovi vždycky mluví jako o ňákym otravovi. Jako kdyby byl ňákej druh příživníka, kterej když někoho vycucne tak se přilepí na někho dalšího.
"Slyším snad špatně?" vyskočil jsem. Gerard se najednou objevil vedle nás. Jeho obličej zas pokrýval ten obvyklej úšklebek a jeho oči se leskly. "Jsem si jistej, že sem slyšel svoje jméno."
"Gerarde?! Co tady děláš?" procedil jsem mezi zuby. Věděl jsem že je tady aby dělal problémy, ale byl jsem zvědavý co se chystá udělat.
Stoupnul si za mě. "Vadí když se připojím?" zeptal se a Mikey pokrčil rameny, že mu to je jedno. Ještě zklouznul zvědavym pohledem na Gerarda a usrk si z hrníčku kafe.
"Takže...."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 GeeWa GeeWa | E-mail | Web | 27. prosince 2007 v 12:32 | Reagovat

pod jakým jménem si tě mám přidat ( nepíšu www. , ale odkaz pod jménem)???

2 XDXD XDXD | Web | 3. ledna 2008 v 16:03 | Reagovat

Hah xD.. Tak superní story se moc nevidí xD.. Ue hořím nedočkavostí na další díl xD..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.