Cut up angel - chapter 20

2. března 2008 v 2:05 | pajjulinka |  Cut up angel
venku chcije,doma nuda,nikam nemuzu tak co jinyho delat jak prekladat? xD jinak tohle je 20 dil...a jinak jich je 22.. coz znamena ze po tomhle jeste 2 dily a co..konec.. tak ctete pomalu xD a do zitra sem hodim posledni dily

Frank's POV
Všechno,co mi zustalo v žaludku,jsem vyzvracel do bílé,záchodové mísy.
Horké,slané slzy mi tekli po tvářích i proti mojí vuli.
Vyplivl jsem do záchodu,co mi zustalu v puse. Zavřel jsem oči a hlavou mi začínali vířit ruzný emoce.
Cítil jsem úzkost spolu se zklamáním,starosti a strach. všechny tyhle emoce byli jak jed,který tohle zpusobily.
Vím že nic z toho nemužu ovládat.
Dostal jsem se zas do reality,když se mnou Mikey zacloumal. Otočil si mě proti sobě a díval se na mě do té doby,než jsem svou tvřo zabořil do jeho svetru. Cítil jsem na zádech mrazení,prohraju to.
Začal jsem histericky brečet,jak na mě dolehly všechny ty události,co se za poslední rok staly. Jednou,sice jen na chvilku,jsem se cítil volný.
Cítil jsem Mikeyho duvěrně známou vuni a zabořil jsem svuj obličej hlouběji. Jeho vuně mi připomila všechny ty šťastný vzpomínky.
V tom mým momentu štěstí,jsem si nevšiml jak se Mikey třese.
"Mikey,je něco špatně?" Zeptal jsem se potichu,ale trochu vysoko,jak kdybych právě říkal mámě,že se mi zdála nějaká noční mura.
"Frankie,ta krev. Proč tam byla krev?" Zvedl jsem hlavu a podíval se do jeho ustaraných očí.
"Mikey,nejsem si jestej o čem to mluvíš. Tam ne- " Umlčel mě,jak mi přiložil ruku na pusu. Odstoupil jsem od něj. Jak daleko tohle může zajít?
"Frankie,neublížím ti. Nikdy bych ti neublížil." Kývl jsem a cítil jsem se trochu vinej,že se o mě bojí. "Frankie,podívej."
Zvedl ruku a já jsem viděl,jak ji měl od krve.
"Mikey,co se stalo? Pořezal ses nebo tak něco?" Zakroutil hlavou a slzy se mu objevili v očích.
"Ne Franku,tohle je tvoje krev. Ne moje, TVOJE!"
"Sranda Mikey,ale já nemám žádný řezi a tak,takže to nemůže být moje krev. Musel ses splíst." Jsem zmatenej. To nemůže bejt moje krev,nebo jo? Já přece nekrvácím!
"Franku je to tvoje krev! Poslouchej mě!" Natočil mi hlavu a přiblížil mě blíž k záchodu. "Poslouchej,nelhal bych ti." Podíval jsem se tam a uviděl,jak byla toaleta naplněna krví. Jak dlouho už to tam bylo?
"Mikey,co se stalo?" Už jsem tomu uvěřil. Je to moje krev,ale co dělá v záchodě?!
Když Mikey nic neřekl,začal jsem panikařit.
"Mikey? Proč nic neříkáš? Řekni mi to!" Když jsem se na něj zas podíval,plakal.
"Franku,máš bulímii." To nemůže být pravda. Bulimii mívají vychrtlí lidé a já nejsem vychrtlej!
"Mikey,nic takovýho nemám ty jsi jen prostě paranoidní to je všechno." Znovu mě objal a dál plakal.
"Frankie,můžu se tě na něco zeptat?" Jemně mě pohladil po vlasech jak kdybych umíral nebo tak něco.
"Um,jo. Určitě." Zhluboka se nadechl,než se mě na to zeptal
"Co přesně ti táta dělá? Chci znát každej detail od doby,čím sis musel projít, co tvoje máma zemřela." Nechci na tohle odpovědět. Vážně na to nechci odpovídat,ale řekl jsem ať se mě zeptá,tak mu musím odpovědět. Musím.
Chvíli jsem přemýšlel,kde mám začít. Je tolik vzpomínek a jestli chce všechny slyšet,měl bych si dobře rozmyslet jak začít.
"Dobře. Po tom,co máma zemřela,táta odešel do nějakýho hotelu na severu. Vrátil se domů za pár dní hrozně opilej a naštvanej. Ještě jsem měl uklízet vanu,kde byla pořád krev,ačkoliv tělo už bylo pryč. Já jsem ale nemohl jít zase zpátky do té koupelny po tom všem,po tom jak mi Gerard pomohl zavolat policajty a to všechno. Když přišel poprvé domů,táhnul mě za vlasy do koupelny a hodil mě do vany. Nebylo tam moc krve,ale stačilo to,aby se mi tím nasáklo oblečení. Když jsem se pokusil vstát,znovu mě shodil dolů. Pořád říkal,že to byla moje chyba a že bych měl taky v te vaně vykrvácet,protože si už nezasloužím žít. Opakoval to pořád a pořád. Pak jak týdny plynuly,pořád chodil do baru a když se vrátil domů,byl opilí a bil mě. Párkrát mě zbil tak,že jsem byl v bezvědomí. Prosil jsem,aby přestal,ale on odmítal. Potom jsem se naučil,jak hojit všechny ty rány a šrámy. A postupem času jsem se naučil,jak nevnímat bolest." Opatrně jsem si vyhrnul košili a ukázal mu ty jizvy. Ty bílé,dlouhé jizvy říkali sami ten příhěh.
Jeho oči se rozšířili a prstama opatrně přes ty jizvy přejížděl. Některý byli novější,ne uplně,ale možná tak týden starý. Strnule se na mě díval,jak kdyby nevěděl co mi říct.
"Franku,mušís to přestat dělat. A musíš rychle." Jeho oči se zas naplnili slzami.
"Franku,vždyť ti jdou vidět žebra. Můžu je skoro spočítat." Nevěděl jsem o čem to mluví,vždyť jsem tlustej.
"Mikey,přestaň mi lhát. Bolí to. Já už nechci aby mi lidé dál lhali." Mikey zavzlykal a ubrečeně se na mě podíval.
"Franku,nikdy jsem ti a nikdy ti nebudu lhát. Jsi můj nejlepší kámoš a já bych nikdy nemohl tě nějak zranit bez ohledu na to,co se mezi námi stalo."
"Teď mi Franku řekni,udělal ti někdy ještě něco jinýho? Jakou nejhorší věc ti kdy udělal?"
"Jednou mě bouchl lampou po hlavě a řekl,že jestli o tom někomu řeknu tak mě zabije."
"Oh Franku - "
"Mikey,vážně teď nepotřebuju tvůj soucit." Přikývl a postavil se.
"Tak pojď,musíme se vrátit zas do pokoje než nás máma tady najde."
"Okay"
Pomohl mi vstát a šli sme zpátky do tmavýho pokoje. Musím říct,že tá tma je celkem hezká. Cítil jsem se v bezpečí.
Nenáviděl jsem opravdový svět.
Nenáviděl jsem,jak je svět krutej.
Mezitím
Gee's POV
"Berte,prosím, jenom příjdeš říct ahoj a setkáš se s nima. Věci by bylo o hodně jednodušší kdyby tě poznali." Znovu se napil piva.
"A řekni mi,proč bych to měl udělat?" Bouchnul plechovkou o malej stolek a podíval se mi do očí.
"Protože sme přátelé?" Nenávidím,když je opilej. Pak se vždycky změní v nafoukanýho bastarda.
"Přátelé?" ušklíbl se "Jsi jen můj chlastací kámoš,můj kámoš na sex." Jemně mi přejel rukou po stehnu.
"Berte teď ne. Potřebuju jít zas za Frankiem. Nemám na to čas." Postavil jsem se,ale zastavil, jakmile to začal komentovat.
"Jasně,jdi pomoct ze sraček nějakýmu tvýmu kámošovi" Otočil jsem se k němu
"Drž hubu. Už se o něm nikdy, NIKDY nezmiňuj. Víš o tom hovno."
S tímto jsem vyběhl z jeho domu a nasedl do auta.Rychle jsem se rozjel z příjezdové cesty. Potřebuju zpátky domů. Zpátky k mýmu Frankovi.
Později
Hodil jsem klíče od auta na poličku a vyběhl jsem po schodech.
"Frankie? Franku? Kde jsi?"
Vešel jsem do Mikeyho pokoje a našel tam Franka,jak sladce ležel pod přikrývkami s kolenami u brady. Usmál sem se když jsem otevřel dveře.
Nemohl jsem ho vzbudit. Lehl jsem si vedle něj pod deku a objal ho. Myslím,že už mu je líp.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miša Miša | Web | 2. března 2008 v 2:22 | Reagovat

och-môj-bože

to je...geniálna story

úžasná

ajtakrajta!!

chcem viac XD

2 Niwka&Jesska Niwka&Jesska | Web | 2. března 2008 v 10:58 | Reagovat

jesska prvá xD jo zrovna sa urazila na niwku takže sa s ňou nebaví...aaaaaach konečne ticho prerušované iba psychopatickými pesničkami xD ehme ok budem postručnejšia...hmmm čižeeee už som spomínala? jo myslím, že niekoľko krát, že túto story vážne milujem...síce sa ma chytila blbá nálada z dôvodu, že je čoskoro koniec a, že viem akot o skončí...hmmmm ale ináč ach jo ok kľud...akosi už nemám slov...je to vážne úžasná story ale aj tak mi je dáko divne...púšťam k slovu hentú...

tse...sa urazi...no dobre, to je fuk, ved ona sa zas rýchlo odrazí bo bude zle (A) ale nie len...no dobre, to sem nepatrí :D no čiže story...dpč ten johnny má taký hlas waaaaaaaaaaa...no hej, ani to sem nepatrí hm (A) no story je skrátka úžasná, bo prosto...waaaaaa...no dobre nie som schopná súvislejšie sa vyjadriť pri tom ostčku xD

že sa rýchlo odrazím??? cha chaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa....no to sa radšej dočkám čo myslí pod tým zle xD uhm...tak asi toľko od nás...pri tých ost sme akési menej výrečné xD

3 enys enys | 4. března 2008 v 16:32 | Reagovat

Je to drsnej příbeh ....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.